Nejsem zmrzlina, abych udělala radost všem.
To jsem vždycky říkala. Pak mi kdosi oznámil, že zmrzlinu nejí. Předal mi tak hned dvě ponaučení:
- Lidi jsou divný.
- Ani zmrzlina nedělá radost všem. Tak proč bych měla já?
Nejsem pro každého – a to je v pořádku. Jakmile jsem se s tím smířila, začalo mi být v podnikání o moc líp. Dnes mám jasná pravidla, podle kterých určuju, pro koho pracuju a pro koho ne.
Sepsala jsem si seznam ne-klientů. Oborů, o kterých nechci psát
(a dá-li bambuch, psát o nich nebudu).
Dnes jdu ještě o krok dál. Svůj seznam vám tu vyložím jako karty na kanastu. Bude tady viset pro moje klienty, ne-klienty i pro vás, kolegové copywriteři.
Třeba vás inspiruje (a třeba taky ne).
K čemu je mi seznam ne-klientů?
Komuniké jsem já, Bára Hlavicová, 1 kus. Času mám omezeně a energie taky tak.
Pravidelně mi chodí nové poptávky a já přemýšlím: „Je to klient pro mě?“ Když začneme spolupracovat a nesedneme si, bude mě stát spoustu energie a času, který jsem mohla věnovat někomu jinému. Někomu, s kým sdílím základní hodnoty.
Zadívám se na poptávku, v duchu projdu seznam ne-klientů a zeptám se: „Je tato firma na seznamu?“ Jestli ne, bude nám spolu dobře. Jestli ano, vím během minuty, co na poptávku odpovědět.
Disclaimer: Nepracovat pro každého není pro každého
Kolegové copywriteři, já vás slyším. „Já přece nemůžu odmítat klienty. Mám hypotéku, děti, kočku…“
Rozumím vám. Nepracovat pro každého není pro každého. Všichni jsme někde začínali – a když má člověk hluboko do kapsy, nemůže probírat, aby nepřebral.
Tímhle článkem vám nechci nakukat, že musíte klienty filtrovat. Jen odkrývám karty a ukazuju, jak si je vybírám já. Po vašich klientech je mně houby, no ne? 🙂
Budu moc ráda, když mi do komentáře napíšete, jak se o spolupracích rozhodujete vy.
Pravidlo numero uno: Nepíšu o věcech, které bych si nekoupila
Peníze jsou moc. Každý z nás ji po trošičkách rozdává. Co nákup, to špetka moci.
Proto svými nákupy nepodporuju byznysy, se kterými nesouhlasím. Nekupuju masné výrobky, rychlou módu, kosmetiku testovanou na zvířatech. Nečekám, že se kvůli mně firmy z daných oborů sesypou. Ale čím víc nás bude, tím víc se trh upraví k našemu obrazu.
My copywriteři jsme na světě proto, aby naši klienti vydělávali víc. K čemu by bylo, že si celý rok nekoupím ani jedno rychlo-módní tričko, kdyby moje texty prodaly tisíce takových?
Mně to smysl nedává. Proto nepíšu o věcech, které mi svědomí nedovolí koupit.
Obory, které nejsou můj šálek kávy
- Masný průmysl a výrobky z masa
- Výrobky z kůže
- Další výrobky, kvůli kterým muselo zemřít zvíře
- Kosmetika testovaná na zvířatech
- Rychlá móda
- Investice (akcie, podílové fondy a podobně)
- Nebankovní půjčky
- Politici a politické strany
- Ezoterické kurzy a předměty
- Podnikatelé s pochybnou pověstí
Nenapíšu vám web o léčení rakoviny pomocí krystalů, o Vodňanském kuřeti nebo o půjčce na dovolenou. Nesoudím nikoho, kdo ano.
Pak jsou tu obory, se kterými jsem se v praxi nesetkala, proto nestojí na mém seznamu. Ale nedovedu si představit, že napíšu web množírně psů nebo školení pick-up borců.
Pro klienty, se kterými si sednu, udělám první poslední. Skvělý příklad jsou Ahinsa shoes: Nejpohodlnější boty, které jsem kdy obula. Nezničitelné. Veganské. Boží. Píšu pro ně s nadšením a doporučuju je, kudy chodím.
Co ti provedli finančníci, Komuniké?
Kdysi dávno se mi ozvali lidé z nového projektu. Prý tvoří digitální akcie firem, do kterých můžou investovat obyčejní lidé. Mají nastavenou značku, všechno frčí, jen potřebují web.
Vypadalo to dobře, měla jsem jen jednu otázku:
- „Prosím vás, jak to funguje, když chce investor akcii prodat?“
- „Nó… to ještě úplně nemáme vyřešené.“
Rozhodla jsem se do projektu nejít. Chvíli mi vrtalo hlavou, jestli jsem neudělala chybu. Pak se k firmě přimotal Dušek a do jejího sídla dorazili pánové ve fešných uniformách. Prý to byl podvod jako vrata.
Došlo mi, že pro takové projekty pracovat nemůžu. Nechci lidi přesvědčovat, do čeho mají vrazit svoje úspory, a pak čekat, co se z toho vyklube. Nedokážu dostatečně posoudit, jestli je investice opravdu výhodná. Proto finance ráda nechám jiným.
Nemám problém pracovat pro hypotečního poradce. Dovedu si představit, že píšu pro banku nebo fin-appku. Ale investice a nebankovní půjčky nejsou můj rybníček.
Před volnou nohou jsem pracovala v agentuře. Než jsem odešla, ucházel se o naši práci podivný klient. Poskytovatel nebankovních půjček, který na férovku přiznal, že je jeho cílem zamotat lidi do nových a nových dluhů. Fuj.
A co politici?
Rozhodně politiky neházím do stejné polívky s pick-up bros a fast fashion. S jejich oborem to mám podobně jako s investicemi. Nechci si vzít na triko, že jsem lidi pro daného zástupce nebo stranu přesvědčila.
Proto jsem se zařekla, že nebudu psát ani pro ty, které sama volím.
Možná se to časem změní. Možná se přeskládá celý můj seznam
ne-klientů . Ale pro teď je politika mimo moje psací políčko.
Musíš mít dobrej pocit v bříšku
„Z klientů musíš mít dobrej pocit v bříšku,“ řekla mi onehdá expertka na reklamu na sítích Janča Skalková.
Pomyslela jsem si něco o ezoterii a nechala to plavat. Podnikání přece není o pocitech. Nebo jo?
Pamatuju si jednoho klienta, před kterým mě „špatný pocit v bříšku“ varoval. Vystupoval jako férový chlap – a stejně se mi něco zdálo.
Napsala jsem mu web. Doporučila kamarády na design a kódování. A pak jsem jen sledovala, jak nám všem píše výmluvy. Omylem poslal peníze na špatný účet. Zítra jde do banky. Ups, ztratil fakturu.
To si pište, že jsme peníze už nikdy neviděli. Škola života za pár tisíc, neberte to.
Když mám z klienta špatný pocit, něco to znamená. Něco, co zatím neumím pojmenovat, ale brzy mě to kousne do zadku. Proto teď při špatném pocitu zpozorním a zjišťuju, co se mi snaží říct.
Když si sednu s klientem, ale ne s poptávkou
Občas se mi ozve božský klient. Hodnotově si sedíme, lidsky si notujeme. Jenže potřebuje copy, které já nepíšu. Typicky texty na sítě.
Tuze ráda poptávající odkážu na jiného kolegu.
Baví mě webové projekty, kde přemýšlím nad rozvržením informací, chystám poznámky pro grafika a na konci vidím kus práce, který poslouží na pár let. V téhle oblasti se vzdělávám – a kolegům síťařům fušuju do řemesla jen příležitostně.
Jsou tu i případy, kdy si s klientem nesedneme časově. On potřebuje web včera a já mám čas až v prosinci. Spěch chápu a ráda doporučuju kolegy.
Mimochodem, taky tuze ráda školím. S poptávkou na vzdělávání vašeho týmu vás rozhodně nepošlu k šípku.
Pro koho teda píšu?
Pro každého, s kým ladím. Hodnotami, časem a poptávkou. Za poslední měsíce mám v Togglu třeba tahle zlatíčka:
- Ahinsa shoes. Boží české barefoot boty.
- UOL. Největší česká účetní firma, která investuje do osvěty.
- Tietoevry. Severská IT firma, kam bych poslala pracovat i nejlepší kamarády.
- Ergo Working Space. Architekti a ergonomové, díky kterým vás z práce nebolí záda. (Nový web coming soon.)
- Zeelandia. Výrobce vychytávek, díky kterým se pekařům líp peče.
Asi chápete, že nejdu do extrému. Nežiju jen z dobrého pocitu a moji klienti nevyrábí vílí prach. Jsou poctiví, dělají dobrou práci a já jsem hrdá, že si vybrali právě mě.
A podle všeho nám to sedí oboustranně.
Komentáře
1