To přece nemůžu říct.

Jak by to vypadalo? Co by si o mně mysleli?

Honem, hlavo, něco vygeneruj. Klidně sebevětší hovadinu, jen ať nemusím říkat to ošklivé slovíčko.

Slovíčko nevím.

Učitelé si tahají odpovědi z paty. Rodiče okřiknou děcko, ať se tak blbě neptá. Marketéři předstírají, že vědí všechno – hlavně jak se cítí jejich cílovka, žejo.

Jen ať nemusíme říct nevím.

O hodně se připravujeme, to vám povím.

Slovíčko nevím má obrovskou moc. S ním jste lepší učitelé, lepší markeťáci… a hlavně lepší kamarádi.

Jak? To náhodou vím. A vy to brzy budete vědět taky.

Ale předtím reklamní vsuvka:

„Nevím, co říct“ aneb Jak být lepší kamarád

Víte, já se živím psanou komunikací, ale v té mluvené jsem tragická. Když se některý z mých oblíbených člověků trápí, radí mi můj instinkt: „Neptej se, nerýpej, ať je to nebolí.“

A tak mlčím. Protože nevím, co říct.

No a teď jsem se ocitla na druhém břehu. Život se mnou zatřásl tak silně, až mi zacvakaly zuby. Až pak mi docvaklo:

Když nevíš, co říct… prostě řekni, že nevíš, co říct.

V prvních týdnech truchlení jsem nejvíc oceňovala právě tyhle zprávy. „Baru, vážně nevím, co říct. Mrzí mě to.“

Je to lepší než mlčet. Je to lepší než planě utěšovat. Je to upřímný, protože takhle to cítíte.

Větička „Nevím, co říct.“ říká:

• Záleží mi na tobě.
• Smutním s tebou.
• Zasáhlo mě to.
• Nechci ti lhát a předstírat, že vím, jak se cítíš.

Ta jedna věta z vás dělá lepšího kamaráda, rodiče, partnera.

Co říct, když někdo truchlí? Tuhle otázku pěkně zpracovala Nina Moravcová. Můj přídavek berte jen jako osobní zkušenost. Její článek je pohled odborníka.

„Nevím, ale zjistím“ aneb Jak být lepší učitel

Byla jsem žačka, co se pořád ptá.

„Píše se dobít baterii, nebo dobýt? A proč? A jste si jistá?“

Učitelé většinou znali odpověď. Někdy ne – a teď mrkejte na to, jak to řešili:

• Někdo se jal zuřivě listovat encyklopedií.
• Někdo si vycucal odpověď z paty.
• Někdo na rovinu přiznal, že neví: „Nevím, ale zjistím to.“

Ti poslední zpravidla patřili mezi největší odborníky. A nejlepší učitele.

Uměli naučit a netvářili se, že spolkli všechnu moudrost světa.

Teď po letech jsem v jejich roli – učím psát teamleadery, ajťáky, HRisty a taky studenty na VŠ Ambis. Zjišťuju, jak těžké je říct „nevím“.

Já přece mám vědět, já jsem vyučující! Jenže občas fakt nevím.

Když mi „nevím“ nejde přes papuli, vzpomínám na své oblíbené učitele. Opakuju po nich: „Nevím. Nemám data. Nemám s tím zkušenosti. Zjistím.“

„Nevím, zeptám se“ aneb Jak být lepší prodejce

„Slyšeli jsme, že se za domem má stavět vysokorychlostní trať. Nevíte o tom něco?“

„No tak to určitě ne, tady se nic stavět nebude.“

S mužem jsme obešli desítky domů, než jsme jeden koupili.

To znamená, že jsme potkali desítky realiťáků. A slyšeli jsme desítky lží. Třeba tu o vysokorychlostní trati.

Po téhle lži jsme realiťákovi nevěřili ani nos mezi očima. Zpochybňovali jsme i to, co jsme na začátku brali jako fakt. Že má dům výjimku z územního plánu. Že je ve studni dost vody. Že jsou sousedi tiší.

Do domu jsem se zamilovala, ale pan realiťák mě odmiloval.

A nebyl sám. Řada jeho kolegů si radši vybájila očividnou blbost, než aby přiznali obyčejné nevím. Naučili jsme se jim nevěřit. O to víc jsme si vážili těch, kteří dokázali říct: „To nevím, ale zeptám se majitele.“

Upřímné „Nevím, ale zjistím.“ v našich očích přidávalo plusové body domu, který prodávali.

Mám tu mezi vámi nějaké realiťáky? Jestli ano, bude vás zajímat článek Milým realiťákům: Špatný inzerát plýtvá vaším i mým časem.

„Možná“ aneb Jak být lepší prodejní psavec

„Text musí být sebevědomý. Žádné možná nebo mohli byste.“

Když jsem v copy začínala, nebylo se z čeho učit. Články pro psavce se hemžily obecnými radami, jako je tahle. 👆

Věřila jsem jim, jako by šlo o stokrát posvěcenou pravdu. Dokud jsem nezjistila, že copy pravidla nejsou boží přikázání.

Jasně, sebevědomý text je nejvíc. Ale občas se hodí přiznat, že si něčím nejste tak úplně jistí. A od toho je tu slovíčko možná. To je takové převlečené nevím.

Se slovíčkem možná mě definitivně smířil americký copywriter Eddie Shleyner. Ve svém kratičkém článku píše o tom, že slovíčko možná pomáhá textům k uvěřitelnosti.

Šokující, co? Někdy můžete i v prodejním textu přiznat, že něco nevíte tak úplně přesně.

Měli byste vědět, že váš produkt stojí za ty prachy. Ale nevíte na sto procent, jak se cítí váš zákazník, jestli mu sednou vaše kalhoty nebo za kolik bude příští rok bitcoin.

Nebo jo?

Tip pro ty, kdo vědí, že nevědí

Když jsem s psaním začínala, myslela jsem si, že o něm vím všechno.

Po letech učení vím, že nevím nic. Proto se chystám na Festival o psaní. Ať se o psaní (marketingovém i tvůrčím) zase dozvím o fous víc.

Jestli taky víte, že nevíte, račte si ušetřit 150 korun na vstupném s kódem Komuniké.

Anebo taky ne. Co já vím. Z vašeho uplatnění kódu nic nemám. 😁