Je půl deváté ráno. Ospalou Ostravou táhnu kufr plný gumových kačenek.

„Tohle je blbej nápad,“ říkám si.

Fakt nakráčím do seriózního korporátu a vyskládám před partu manažerů hejno kačenek?

Fakt jo. Nutně to potřebuju zkusit.

STŘIH.

„A to si můžeme nechat?“ ptá se čtyřicátník v košili. Když ho ujistím, že je kačenka navždycky jeho, rozzáří se mu oči.

Od té doby vozím na každé školení kufr plný gumových kačenek.

Proč? Protože kačenka je nejlepší parťák na psaní.

Pomůže vám vymyslet témata, vyleštit texty a uklidnit se, že nepíšete blbiny.

Slavnostně přísahám, že můj článek nesponzoruje kačárenský průmysl.

Proč zrovna kačenka?

Přiznávám to nerada, ale… copywriterské kačenky jsem nevymyslela já.

Tedy copywriterské jo, ale kačenky ne.

Mám kamaráda kodéra. Jednou jsem ho navštívila v kanclu a na jeho stole jsem našla maličkou kačenku. Jiří (ten kamarád) mi vysvětlil:

„To je programátorská kačenka. Pomáhá, když ti v kódu něco nefunguje. Mohla bys s tím otravovat kolegu, ale ty ne. Ty si vezmeš kačenku, vylezeš na balkon a vysvětlíš jí, co máš za problém. A jak jí to říkáš, najednou ti dojde, že máš řešení.“

Až časem jsem zjistila, že kačenku nevymyslel ani Jiří. Debuggovací kačenka vychází z knížky The Pragmatic Programmer, má vlastní článek na Wiki, pojem v IT slovníku a taky tuhle skvělou stránku, která vám vysvětlí všechno, co o kačkách potřebujete vědět. Třeba proč samy nekódují, když jsou tak chytrý.

A zpátky ke psaní!

Kdo potřebuje ke psaní kačku?

Třeba vy. No jasně, vy, kdo čtete tenhle článek. Kačku potřebujete, když:

• Píšete příspěvky na sítě (třeba LinkedIn).
• Tvoříte články, tiskovky, popisy pozic a vlastně jakékoliv texty.
• Nevíte, o čem furt psát.
• Dumáte, jestli váš text za něco stojí.

Vám všem kačenka pomůže. Hned vám ukážu jak.

Kačenka vymýšlí témata

O čem mám sakra pořád psát? Klid. Vezměte do ruky kačenku a zmizte spolu někam do soukromí. Tam spusťte:

„Milá kačenko, chtěla bych napsat příspěvek na LinkedIn o své práci. O čem mám psát?“

Jen otevřete pusu, začne to naskakovat:

• O čem mám sakra psát? Stejně copy nikoho nezajímá.
• Ale zajímat by mělo. Vždyť bez textů nic neprodáš.
• Vida, o tom bych mohla napsat. O tom, proč bez textů nic neprodáte.
• Taky sepíšu tipy, aby ty texty vážně prodávaly.
• A možná i chyby, kvůli kterým některý texty prostě fungovat nebudou.
• Díky, kačenko!

Asi tušíte, že celé kouzlo není v kačence (promiň, kačko). Je v tom, že změníte prostředí, otevřete pusu a formulujete své myšlenky nahlas.

Kačenka schvaluje témata

Někdy máte naprosto prďácký nápad na článek nebo příspěvek. Jenže si nejste jistí, jestli je fakt tak prďácký.

Čapněte kačenku a spusťte:

„Milá kačenko, chci napsat o tom, proč bez textů nic neprodáš. Hlavní myšlenka mého příspěvku je, že…“

Nedokážete kačence svou myšlenku zformulovat? Pak vaše téma možná vážně není nosné.

Většinou se ale rozpovídáte. Za chvíli máte nejen hlavní myšlenku, ale i hrubou strukturu textu.

Zapište si své myšlenky co nejdřív po rozhovoru s kačenkou. Nebo je rovnou nahrávejte.

Kačenka vás vrací na správnou cestu

Máte skoro hotovo. Text jste napsali a znovu se chápete kačenky. Začněte tím, že jí vysvětlíte, proč jste se vůbec pouštěli do psaní:

„Milá kačenko, tímhle textem jsem chtěla docílit…“

Až potom můžete začít předčítat. U každého odstavce kačence vysvětlete, co jím chcete říct a k čemu v textu je.

Takhle funguje i původní „debugging duck“. Programátor nejdřív kačence vysvětlí záměr kódu, až potom jí ho představuje řádek po řádku. V průběhu někdy zjistí, že se od záměru odchýlil – kód prostě nedělá to, co dělat má.

Stejně to funguje u textu. Často začnete se záměrem A a skončíte u Z.

Nebojte, kačenka vám pomůže. Vrátí vás na správnou cestu.

Kačenka (konstruktivně) kritizuje

„Čtěte si texty nahlas.“ To vám poradí každý psavec.

Jenže ono to není jen tak. Člověk se musí zavřít, zamknout, třikrát se ohlídnout, že je sám… a pak je mu to stejně blbý, protože si vlastně povídá sám se sebou.

A proto máte (chvíle napětí) kačenku!

Posaďte ji na stůl a čtěte. Hezky nahlas. Jasně, kačenka nic neřekne. Ale vy si sami všimnete, že text drhne. Jak to poznáte?

• Text vám nejde přes pusu (složité slovo, nepřirozená formulace).
• Musíte se vrátit, protože nevíte, jak vlastně začínala věta (chce to míň čárek a víc teček).
• Nechápete, co jste tím chtěli říct (logický error nebo přehnaná metafora).
• Samotné vás to nebaví číst (dlouhý a kravaťácký text).

A co když nemám kačenku?

Co není, může být. V Brně už jsem je vykoupila, ale pořád jsou k sehnání jinde.

• Mrkněte na tyhle fešandy, které se narodily v Česku. O moc lepší než soudružky kačenky z Číny.
• Pokecejte si s virtuální kačenkou. Mluví hodně ze široka, ale vyslechne vás.

Anebo čapněte cokoliv, co vás napadne. Plyšáka. Kočku. Manžela. Důležité je, aby bylo na koho mluvit. Ani odpovídat nemusí.

Pamatujte, že psací pomoc je na dosah křídla. A stojí jen 29 ká čé.