„Nikdy nepůjdu na volnou nohu,“ tvrdila jsem před 5 lety.

No a prosím, už mám za sebou 3 roky volnonožení.

Člověk míní, bohyně obsahu mění.

Živnostenský život jsem si představovala jako Hurvínek válku – akorát naopak. Čekala jsem bídu, nouzi a slzy. Dobře, slzy přišly. Ale bída s nouzí se ne a ne dostavit (ťukám na dřevo).

Proto jsem sepsala tohle rozumování. Ne proto, že bych byla po 3 letech taková hvězda, abych vám tu kázala.

Právě naopak. Sama pořád zjišťuju, jak to na té volné noze chodí. A možná je mezi vámi někdo, kdo si taky představuje volnou nohu jako Hurvajz (ale naopak). Třeba si můj článek tohohle človíčka najde a ukáže mu, že volná noha není nic děsivého.

Šérink is kérink. ?

Takže… v čem jsem se mýlila ve volnonožení?

1.      Nikdy neříkej nikdy (a zkus to)

Můj největší omyl? Slovo „nikdy“. Nikdy nebudu volnonožec, nikdy bych to nezvládla.

Houby s voctem. Ukázalo se, že jsem mnohem spokojenější živnostnice než agenturní pracovnice.

Z toho si odnáším, že by člověk měl zkusit kde co. A neříkat „nikdy“, ať pak nevypadá jako blázen.

Odchod z agentury jsem obrečela. Teď bych asi obrečela odchod do agentury. Ale nikdy neříkej nikdy.

2.      Administrativa je brnkačka

Čeho jsem se na volnonožení tak bála? Administrativy. Myslela jsem si, že mě utopí. Úřady, faktury, komunikace. Peklo pekloucí!

A víte co? Je rok 2023.

• Živnosťák vyřešíte do hodinky. Na sociálku, pojišťovnu a finančák nemusíte.
• iDoklad fakturuje (skoro) sám. Fakturace mi každý měsíc zabere půl hodiny.
• Velesložité nabídky? To je svět agentur. Jako volnonožkyně je nepotřebuju.
• Smlouvu necháte na právníkovi. Za mě ji nachystala skvělá Ivana Lehkoživová a mám na pár let vystaráno
• Datovka je vynález století. Na úřadech jsem nebyla, ani nepamatuju.
• Až přijde na DPH, ujme se ho účetní. Ale sami byste to taky zvládli.

Dokud jste OSVČ a nezaměstnáváte, administrativa je brnkačka.

3.      Ano, potřebuju účetní. Díky ní spím v klidu

Účetním by měli podnikatelé líbat nohy. Kdybyste věděli, kolik zákonů, kliček a pravidel musí znát!

Myslela jsem, že si budu přiznání řešit sama, ale ono to za ty nervy nestojí. Díky své skvělé paní účetní vím, že mám všechno v pořádku. Každý měsíc mi za pár stovek zpracuje DPH a já můžu klidně spát. Abyste věděli, já spím tuze ráda.

4.      DPH nekouše

Plátcovství DPH jsem se bála jako copywriter trpného rodu. V jednu chvíli mi ale došlo, že jestli se chci posouvat, překročení obratu se nevyhnu.

A víte co? Svět se nezbořil. Moji klienti jsou ve většině plátci, takže jen pokrčili rameny a jelo se dál. Jednou měsíčně vezmu faktury, pošlu je paní účetní a hotovo dvacet.

Navíc mě nový notebook nebo ubytko na školení stojí o pár korun míň.

5.      Katalogy nemají smysl (aspoň pro mě ne)

Už v agenturních časech jsem po očku sledovala dění v copywriterských skupinách. Jakmile přišla řeč na katalogy typu Copywriteri.cz nebo Webtrh, ježily se mi vlasy hrůzou. Tam se texty kupují na metry, ne na kvalitu.

A tak jsem se těmhle pochybným webům vyhnula obloukem.

Zkusila jsem Freelance.cz a Na volné noze a ukázalo se, že ani to není cesta pro mě.

Na volné noze je pro začátek (a možná i pokračování) super plácek. Vystavíte se a necháte se najít. Jenže nechat se najít znamená bojovat o své místo v davu. Nejúčinnější zbraň je nízká cena – tedy přímá cesta do freelancerského pekla.

Většina klientů se mi ozve proto, že už mě znají. Nevybírají z masy. Proto víme, že si sedneme (stylem, komunikací, cenou).

Pro úplnost doplním další pohled. Copywriterka Radka Legerská (ahoj Radko!) používá profil na Na volné noze místo webu. Pracuje na své značce a na téhle stránce má jen základní představení.

6.      Osobní brand smysl má

Od začátku jsem věděla, že chci vyčuhovat. Ne zapadnout v davu.

S příjmením Nováková moc parády neuděláte. A tak jsem vymyslela brand Komuniké, spojila ho se zelenou barvou a začala se ozývat na sítích a na živých akcích.

Fungovalo to jako kouzlo. Klienti si mě nejdřív oťukají, potom zapamatují, a nakonec mě osloví jako sázku na jistotu.

Brand není jen pro firmy. Pracujte na něm, uspějete na volné noze.

7.      LinkedIn není jen na CVčka

„Báro, k čemu je dobrej ten LinkedIn?“

„Co já vím? Asi abych nemusela mít papírové CVčko?“

Tak nějak by to vypadalo, kdybyste se mě na LinkedIn zeptali za agenturních časů. Nemohla jsem být víc mimo.

Moji dráhu volnonožkyně nastartoval (nebo aspoň pošťouchnul) jeden příspěvek na LinkedIn. Už ten mi přinesl zakázky a já věděla, že s mužem a kočkami nepojdeme hlady.

LinkedIn se stal hlavním prostorem, kde jsem vidět. Sedí mi, dal mi pevnou základnu. I díky tomu teď můžu blogovat a stavět svému brandu další nožičky.

8.      Dávat je víc než PROdávat

Každá rozumná agentura má obchoďáky.

Já nejsem obchoďák, a tak jsem se bála, že neseženu klienty.

A víte co? Za celou dobu jsem své služby nenutila jedinému klientovi. Žádné „Dobrý den, nechtěli byste…?“

Místo pro-dávání dávám. A vyplácí se to. Na LinkedIn pravidelně sdílím tipy o psaní. Sem tam někde přednáším. A když mi to dává smysl, zadarmo pomůžu dobrému projektu. Všechno, co jsem dala zadarmo, se mi mnohonásobně vrátilo.

Ke svému srdcovému klientovi Ahinsa shoes jsem se dostala přes projekt, kde jsem pomohla zadarmo.

9.      Komunikace s klienty je nejlepší věc na světě

Jako mládě volnonožce jsem neuměla zvednout telefon. Děsil mě. Hrozně ráda jsem se schovávala za agenturního projekťáka, který za mě všechno vyřídil, domluvil, vyřešil. Co na tom, že krkolomně.

Volná noha mě donutila komunikovat. Ukázalo se, že když mluvím přímo s klientem, jde všechno líp.

10. Excel je kámoš. Díky němu si zaplatím jakékoliv školení

Jednu věc si ujasněme: Nesnáším tabulky. Ale jednu jsem si oblíbila.

Přišel s ní můj muž. Každý měsíc do ní napíšu, kolik jsem vyfakturovala. A tabulka mi poví, kolik mám poslat:

• finančáku
• na účet „schováno na daně“
• na investice
• na účet „firma“

Okej, nazvat ten účet „firma“ je trochu nadnesené. Ale pomáhá mi to dát peníze stranou a nemyslet na ně jako na svoje. Jsou na „firemní“ výdaje.

Na dárky pro klienty. Na školení. Na mentoring. Na odborné knížky.

Když se mi zalíbí nějaké školení, podívám se, kolik mám na firemním účtu, a zaplatím to z něj.

Díky tabulce mám v penězích pořádek. Pomáhá mi každý měsíc investovat. Protože co si budem, my volnonožci se důchodu nedočkáme.

11. Být normální není normální

Odevzdat text včas. Poradit s něčím navíc. Zajímat se. Okomentovat grafiku. Komunikovat slušně.

Vždycky jsem si myslela, že je to normální. Klienti mě poučili, že ani náhodou. Běžně jim programátor měsíc nezvedne telefon a grafik je pošle do hádejte-kam, protože se špatně vyspal.

Jsou rádi za každého specialistu, na kterého je spoleh.

12. Pocit v bříšku není ezo

Janče Skalková, hvězda na reklamy na sítích, říká: „Z klientů musíš mít dobrý pocit v bříšku.“

Měli jste vidět, jak se mi protočily oči, když jsem to slyšela. Úplně automaticky.

A pak jsem zjistila, že má Janče pravdu.

Na začátku spolupráce prostě cítíte, jestli si s klientem sednete. Dřív jsem to ignorovala – do podnikání přece emoce nepatří, ne? Houby!

Pamatuju si dva klienty, u kterých jsem měla fakt špatný pocit v bříšku. Jeden nezaplatil ani mně, ani kolegům z Reaktu. Druhého jsem nakonec odřekla a dodnes si za to děkuju.

Psala jsem o tom i na LinkedIn:

13. Nejsem sama

Jedna věc z agenturního světa mi chybí. Lidi. Právě kvůli nim jsem odchod z agošky obrečela.

Ale víte co? I jako volnonožec mám záchrannou síť dobrých lidí.

• Ex-kolegy ráda doporučím. Pořád spolupracujeme.
• Copypátečníci se mnou sdílí své zkušenosti a názory – k nezaplacení.
• Kolegové v coworku jsou krapet máklí a každý pracují v jiném oboru. Dokonalá společnost.
• Manžel má často na podnikání jiný názor než já. Tím lepší na debaty!

Sama bych se na volné noze zbláznila. Zaplať bambuch, že sama nejsem.

14. Nástroje jsou zlato

Těšila jsem se, že se na volné noze zbavím všech Teamworků a dalších otravností. Ha, to bych prohloupila.

Časem jsem vychytala nástroje, se kterými je podnikání ízy pízy (lemon skvízy).

• iDoklad vyfakturuje.
• Toggl změří čas.
• Google disk zálohuje – všechno mám online a offline zároveň.
• Google kalendář pozve klienty na call.
• Google Meet ho zprostředkuje.
• Asana ošéfuje projekt (pod taktovkou dobrého projekťáka, ovšemže).
• Papírový diář se zápisníkem jim vládne všem.

Díky bohům, že jsem copywriterka ?

Závěrem dopisu ještě trochu dojáku: Jsem čím dál vděčnější za obor, ve kterém pracuju.

Jednoho dne jsem prostě otevřela notebook – a už jsem podnikala. V malém, ale přece. Žádné obrovské náklady, žádná provozovna, minimální riziko. V našem oboru je podnikat snadné.

Stačí se umět prodat. A to je přece to, co my copywriteři umíme nejlíp, ne?