Píšu o daních.

Počkejte, to ještě není to zajímavé.

Píšu o daních ráda.

Daně jsem si oblíbila, protože jsou složité. A když je něco složité, můžete zjednodušovat, zkracovat, řezat a sekat.

Na začátku osm odstavců úřednické hatmatilky, na konci jedna srozumitelná věta.

Jestli to jde?

Si pište. Je to božsky jednoduché. Pojďte, naučím vás to!

Dnešní tipy vám předvedu právě na daních. To abyste viděli, že fungují i na takhle nezáživný obor. Využijete je ale na jakýkoliv jiný obor, který si libuje ve složitostech.

Jak se mi stalo, že píšu o daních?

Může za to UOL, největší česká účetnická firma, pro kterou už pár let buším do klávesnice. E-booky, newslettery, videa, knížky.

Chcete se mrknout? Ale beze všeho! E-booky najdete zadarmo na webu UOL.

Krok 1: Najděte jádro pudla

Přečtěte si původní text. Poprvé, podruhé, potřetí.

Chápete ho?

Výborně, shrňte hlavní myšlenku jednou větou.

Když znáte jádro pudla, můžete pudla ostříhat. Odkrájíte všechno, co je navíc, aby vyniknul pudl samotný.

Krok 2: Pojmenujte čtenáře (já mu říkám Karel)

Představte si, že píšete dva články o dani z příjmů.

V prvním oslovujete zaměstnance, ve druhém firmy. Když napíšete jen to, co čtenáře zajímá, vzniknou dva velmi odlišné články.

Proto je důležité znát svého čtenáře. Pomůže vám zjednodušit text, a to hned třikrát:

1. Vyhnete se složitostem. Místo „poplatník daně z příjmu fyzických osob“ napíšete „vy“.
2. Udržíte pozornost čtenáře. Líp se čte text, který mluví k vám osobně.
3. Vyškrtáte nedůležité. Ujasníte si, které informace čtenáře nezajímají.

Krok 3: Úvod a závěr pryč!

Taky vám ve škole opakovali, že dobrý text má úvod, stať a závěr?

Blbost!

Tahle poučka nás naučila psát úvody pro úvody. Čili k ničemu a o ničem. Než se taková Finanční správa dostane k jádru pudla, pudl umře stářím.

Líp to umí zpravodajské servery: Hned v prvním odstavci se dozvíte, co se stalo, kde a proč je to důležité.

Buďte jako zpravodajské servery. Vyškrtněte úvod pro úvod a závěr pro závěr.

Krok 4: Rozuzlujte uzly

Potká se hromádka podstatných a přídavných jmen a zjistí, že jim chybí sloveso.

Ne, to není začátek vtipu. To je recept na větu, která čtenářům zavaří hlavu.

Já takovým pasážím říkám uzly, protože zauzlují text tak, že se z něj nemůžete vymotat. Dám vám pár příkladů:

• daňové přiznání nedaňového rezidenta České republiky
• podpis smlouvy o smlouvě budoucí
• novela zákona upravující zákon o dani z přidané hodnoty

Když uzel použijete jednou, čtenář se s ním smíří. Bude ho to bolet, ale zvládne to.

Ale běda vašemu textu, jestli je v něm uzlů víc. Jak je rozuzlovat?

• Zjednodušujte: Jednou určíte, že mluvíte o smlouvě o smlouvě budoucí. Dál můžete říkat jen „smlouva“.
• Používejte ukazovací zájmena: „Podepíšete smlouvu o smlouvě budoucí. Ta říká, že…“
• Prostě škrtejte: Občas věta funguje i bez dané fráze.

Krok 5: Rozepište zkratky

DPH, OSVČ, WTF.

Jsou zkratky, které zná každý. A pak jsou ty ostatní.

Nespoléhejte na to, že je lidi znají. Nespoléhejte ani na to, že jste jim je vysvětlili na začátku textu. Jen zkratky pěkně rozepište.

Krok 6: Počíhejte si na žrouty sloves

Podstatná jména jsou potvory. Občas spolknou sloveso, ani se neoblíznou.

Jenže vy v textu potřebujete slovesa. Slovesa dělají text šťavnatý. Proto si počíhejte na žrouty sloves a donuťte je sloveso vyplivnout. Takhle vypadají:

• podpis smluv = podepíšete smlouvu
• zahájení vyšetřování = odstartovalo vyšetřování, vyšetřuje se
• vyplnění formuláře = vyplníte formulář
• odpis automobilu = odepíšete auto

Podobné potvory jsou trpné rody (byl vyroben, vyrábí se) a infinitivy (snažíme se vyrobit). Když to jde, zbavte se jich.

Krok 7: Přidejte špetku lidštiny

Tohle si úřady nemůžou dovolit, ale vy ano.

Zamyslete se, jak říkají složitým věcem vaši čtenáři. Použijte jejich slovník:

• Osobní vůz je úplně normální auto.
• Finanční správa je ve většině případů finančák nebo berňák.
• Peněžitá podpora v mateřství je mateřská.
• Daňově podporované produkty zajištění na stáří jsou penzijko a životko.

Ujasněte si, jak daleko můžete v polidšťování zajít. „Berňák“ není slovo do každého textu. Ale „auto“ ano.

Žádný živý člověk neříká jenž nebo bude-li.

Krok 8: Nasekejte věty na drobno

Podezírám úředníky, že čtou jen Hrabala a Apollinaira. To jsou ti pánové, co vám v jedné větě odvypráví celou knížku.

Od Hrabala je to radost.

Od bakaláře Vomáčky z Finančního úřadu pro Prahu 5 už moc ne. A od vás taky ne (pardon).

Proto si nehrajte na Hrabala a nasekejte věty na drobno. Souvětí o dvou větách naprosto stačí. Někdy i kratší věty. Takovéhle.

Až je nasekáte, pěkně je mezi sebou provažte. S tím vám pomůžou ukazovací zájmena:

• Před: Zavolejte svému účetnímu, s nímž proberete…
• Po: Zavolejte svému účetnímu. Ten vám poví…

Ve škole jste se asi učili, že ukazovací zájmena nejsou slohově na výši. To je možné, ale text se díky nim líp polyká.

Krok 9: Přidejte příklady podnikatele Pepy

Někdy zjednodušujete jako vzteklí, a stejně to nestačí. Aby vás lidi pochopili, musíte použít něco navíc:

Příklady ze života.

Vyberte si třeba hypotetického podnikatele Pepu a ukazujte na něm. Jak Pepa daní příjem? Co napíše na fakturu?

Takový Pepa provede čtenáře celým textem a elegantně ho propojí.

Krok 10: Odrážkujte

Nic nezavaří hlavu jako věta, která na vás vychrlí 10 možností v jednom řádku.

Náprava je snadná: Enter a puntík.

Takhle jsem enterovala a puntíkovala v textu o ošetřovném.

Krok 11: Pomozte si kořeníčkem

Kořeníčko jsou textové vychytávky, které samy o sobě text nespasí (tak jako sůl nespasí špatný guláš) a snadno to s nimi přeženete (tak jako se solí v dobrém guláši).

Ale když jich použijete jen špetku, bude text líp šmakovat.

Co je takové kořeníčko?

• Otázka: Jste OSVČ a platíte paušální daň?
• Přirovnání a metafory: Mateřská se počítá podobně jako nemocenská, jen s tímto rozdílem…

Krok 12 a finiš: Sežeňte si oči odborníka

A taky nožku z netopýra.

Ne, vážně. Při razantním zjednodušování se může stát, že se nějaký důležitý detail ztratí v překladu. Proto doporučuju na závěr ukázat text odborníkovi.

Připravte se, že se neshodnete. Najít kompromis mezi přesností a srozumitelností je někdy těžké.

Tímto děkuju daňaři Ondrovi z UOL za trpělivost.

Bonusový tip: Zjednodušujte víc. Víc. Ještě víc!

Lidi nejsou blbí.

Jenže lidi taky nejsou plně při smyslech, když váš text čtou.

Jsou unavení, roztěkaní, nakrklí… Co já vím, co jim přeletělo přes nos.

Nečekejte, že vám věnují svou celou mozkovou kapacitu. Pište o stupínek jednodušeji, než musíte.

Kde se naučit psát jednoduše?

To je náhodička, existuje na to knížka. Prý jednoduše dobrá. Mrkněte na Pište čtivě a srozumitelně od bratrů v košili Behúnových. Nebo si je rovnou pozvěte na školeníčko.

A kdybyste na to náhodou potřebovali Komuniké, dejte vědět. Do konce roku mi zbývá místo na poslední workshop.