„Já jsem se chtěla zeptat… Jak se člověk copywriterem stane?“

Otázka, kterou na mě vybalila studentka po přednášce. Nebudu lhát, udělala mi obrovskou radost. Jestli se zajímá o to, jak se dostat do oboru, tak jsem přednášku nechystala zbytečně.

Kromě radosti ve mně vyvolala i starou dobrou nostalgii.

Došlo mi, že to brzy bude 9 let, co jsem s maličkým notebookem v batohu nastoupila do agentury.

A tak jsem si řekla: Báro, tohle je znamení. Nastal čas na nostalgický článek.

Co říkáte, zavzpomínáte si se mnou? Povím vám, jak se stalo, že jsem se dala na psaní. Kde se vzala Komuniké. A jak mě krize dospělosti vyhnala na volnou nohu.

Napíšete mi do komentářů svůj příběh?

Rok 2014: A pojištěníčko k tomu dáme?

Píše se rok 2014 a já pobíhám mezi pračkami. Ne, nejsem pradlena. Při studiu češtiny prodávám bílou techniku v Electro Worldu.

Nutit lidem k pračce pojistku mě nebaví. Ještě víc mě nebaví slizký kolega ve věku mého táty. Chtěla bych pracovat daleko od něj – někde, kde se naučím věci, které by mě jednou mohly živit.

A tak přemýšlím. Ráda píšu. Jak to využít?

Ve škole poprvé slyším slovo copywriting. Rovnou od nekorunované královny oboru Maru Kortanové, která mě učí literaturu 2. poloviny 20. století.

Mohlo by to být něco pro mě?

Koktající junior (copywriter, ne salám)

Brouzdám Facebookem, když vtom to uvidím. Brněnská agentura Better hledá junior copywritera! No, copywriter ještě nejsem, ale junior určitě. A tak se hlásím.

Živě si pamatuju svůj motivační dopis. Ve stylu Horsta Fuchse jsem prodávala produkt Barbora 94. Píše to skvělé texty a může to být vaše za pouhých 85 korun na hodinu!

Na pohovoru jsem nervózní jako nikdy předtím. Klepu se a blekotám. Na závěrečné „Máte nějaké otázky?“ vykoktám: „A kolik tak stojí ten jeden klik u té PPC reklamy?“

Světe, div se, vzali mě. Za to vděčím Monice Pospíšilové, která dala pískleti s hroznou ofinou šanci.

4 hodiny spánku stačí, drahoušku

Začalo rodeo.

Školu i svou práci v Betteru miluju. Proto ode mě dostávají 100 % pozornosti.

V praxi to vypadá asi takhle: Ze školy do práce, po práci psát seminárky a študovat. Pospat si čtyři, maximálně pět hodin a opakovat. A v sobotu ráno naklusat na VUT, protože mě čeká Digisemestr. Nadupaná markeťácká nalejvárna.

Digisemestr doporučuju všem začínajícím markeťákům. Prošla jsem prvním ročníkem a dodnes z něj těžím.

Na češtině musím přelouskat i 100 knížek za semestr. Jeden večer zhltnu tři básnické sbírky a brečím, protože se mi v hlavě promíchaly. Ráno vstanu, odzkouškuju a běžím do práce.

Nechápu, jak jsem v té době fungovala. Ale nesmírně mě to bavilo.

Studium češtiny mě připravilo na copy

Naučila jsem se, co všechno čeština dokáže. Umím z ní vybírat to, co daný text potřebuje. Pro kolegy copywritery jsem svoje studium shrnula v přednášce na CopyCampu.  

Životní bloudění od Neapole po Brno

Státnice. Červený diplom (jsem na něj pyšná). Začíná doktorské studium a Erasmus v Neapoli. A já poprvé zjišťuju, že nejsem tam, kde chci být.

Tím nemyslím Neapol. Ta je přesně tak krásná, jak se o ní zpívá.

S PhD studiem to tak náramné není. Po setkáních se školitelem brečím do polštáře. Konečně se rozhoduju: Moje cesta je copywriting, ne vědátorování.

Jenže přichází nový šok. Nastupuju na plný úvazek ve své milované agentuře. Mělo by to být skvělé, mělo by mě to bavit. Co se sakra děje?

Zjišťuju, že takhle jsem si život nepředstavovala. Od pondělí do pátku v kanceláři, od osmi do pěti plnit zadání. To je všechno? Nestačí mi to, a tak přijímám první zakázky mimo agenturu.

Už jsem zase v kolečku práce – práce – chvilka spaní – opakovat.

Jinde je volná noha zelenější

Takhle to dál nejde. Musím si vybrat: Buď agentura, nebo vlastní klienti.

Agentura je moje rodina, moje doma, můj přirozený habitat. Ale co když je na volné noze tráva zelenější? Musím to zjistit.

V té době zkusmo přispívám na LinkedIn. Nestačím se divit. První příspěvek mě vystřelí k desítkám tisíc čtenářů a přivede mi klienty. Vidím to jako dobré znamení: Když se budu snažit, budu mít na volné noze co jíst.

Mimochodem, tohle byl ten první příspěvek:

Komunikant komunikuje s komunikantkou – a já jsem Komuniké

Jenže jak se světu prezentovat? Moje jméno není žádné terno. Jsem Nováková, boha jeho!

Všechny kombinace už se zdají být zabrané. Nějaký copywriter? Těch je. Máme Dobrého i Nejlepšího.

Čmárám na papír potenciální názvy své značky a nic není dost dobré. Když vtom se mi vybaví věta z hodin společenských věd na gymplu:

Komunikant komunikuje s komunikantkou nezvyklým komuniké.

KOMUNIKÉ. Slovo, které se mi pořád vrací. Mně i lidem kolem připomíná dávnou bohyni komunikace.

Je rozhodnuto: Komuniké, jméno mé.

No a podívejme dnes

Když jsem odcházela z agentury, myslela jsem, že to nedám. Pohořím a vrátím se.

Vážně jsem se vrátila. Ale o 4 roky později na besedu s copywriterkami.

Za ty 4 roky se mi splnily sny, které jsem nevěděla, že mám.

• Přednášela jsem na CopyCampu.
• Rozhovorovala s Mladým podnikatelem.
• Každý měsíc se vídám s Romanem Freakin‘ Věžníkem a Copypátečníky.
• A teď dokonce učím reklamní psaní na VŠ Ambis.

To víte, že to někdy není růžové. Zvlášť když si naplánuju víc práce, než může jedna Komuniké zvládnout. Ale stojí to za to. Mám radost ze psaní, z klientů, ze života.

A co já vím. Třeba pro obor nadchnu některé ze svých studentů. Možná si za pár let přečtu článek o jejich cestě ke copy.

Studenti, těším se na to.